Naše desatero principů
( v souladu s programem Začít spolu a s psychologickými poznatky)
věkově smíšená třída
individuální přístup k dítěti (kolem 15 dětí ve třídě)
radost z učení a poznávání
rodiče součástí školy
slovní hodnocení, zpětná vazba, sebehodnocení
všestranný rozvoj osobnosti
projektová výuka, výuka v blocích
spolupráce místo soutěživosti
výchova k zodpovědnosti, samostatnosti a spolurozhodování
bezpečné klima třídy - respektující prostředí, ovzduší důvěry, otevřená komunikace
1. Věkově smíšená třída
- dovoluje mladším dětem účastnit se aktivit, které by nemohly provádět jen s vrstevníky;
- podporuje nesoutěživé a kreativní formy her, které jsou ideální k získání nových schopností;
- umožňuje těm, kteří jsou napřed či pozadu najít ostatní na stejné úrovni;
- dovoluje mladším dětem inspirovat se aktivitami starších, a naopak;
- umožňuje mladším dětem získat pomoc a rady aniž by ztratily svoji autonomii;
- umožňuje starším dětem učit se prostřednictvím vyučování - nejvíce si člověk dlouhodobě zapamatuje to, co se snaží naučit druhé;
- umožňuje starším dětem procvičovat pečování o mladší a vyvinout si smysl zodpovědnosti a zralosti.
2. Individuální přístup
Každé dítě je individualita a má jedinečné schopnosti a vlastnosti. Chceme, aby ve třídě docházelo k rozvíjení těchto individuálních dispozic a schopností, k tomu je potřeba dostatek podnětů, které jsou přiměřené schopnostem dítěte - individuálním i věkovým.
Každý má schopnosti zvládnout jiné množství informací a dovedností. Nicméně to, co jsme schopni se naučit, bychom se měli naučit co nejlépe tak, abychom to byli schopni použít v praxi. Chceme ucelené vzdělání dětem s různou úrovní nadání, aniž by byly za menší objem vědomostí jakkoliv trestány a separovány od ostatních.
V Začít spolu jsou žáci vedeni k tomu, aby si samostatně stanovovali vlastní cíle, vytvářeli si svůj individuální vzdělávací program. Při stanovování vlastních studijních cílů vycházejí ze svých zájmů. Žáci nesou odpovědnost za směřování svého vlastního vývoje, za následky svojí volby.
3. Radost z učení
To nejcennější, s čím naše děti do školy přicházejí, je zvědavost a chuť objevovat nové věci. Naším cílem je tuto vnitřní motivaci k učení podporovat a rozvíjet, aby děti pouze nepřebíraly hotová správná řešení, ale samy se učily vlastním postupům objevování. Děti se rády učí to, co má pro ně smysl a to způsobem, který je přirozený a respektuje jejich rozumovou úroveň. Kromě smysluplnosti udržují vnitřní motivaci ještě svobodná volba postupu práce a možnost spolupráce.
4. Rodiče součástí školy
Spolupráce školy s rodiči je nezbytně nutným předpokladem efektivního vzdělávání našich dětí. Rodiče jsou pro učitele partnery - mají příležitost podílet se na chodu školy (řízení, organizace, financování, obsah i metodika), spolupodílí se na tvorbě individuálního vzdělávacího programu pro své dítě, můžou být přítomni ve výuce jako pozorovatelé, spolupracovat ve výuce jako asistenti učitele či v roli "expertů" na téma, o němž se děti učí, účastní se s některých společných akcí s dětmi, podílí se na tvorbě odpoledním programu pro děti atd.
Konzultace o pokrocích v učení dítěte se odehrávají formou individuálních konzultací v přítomnosti všech tří stran (učitele, rodiče i dítěte).
5. Slovní hodnocení, zpětná vazba, sebehodnocení
Známky reprezentují odměny a tresty, manipulaci s druhým člověkem. Odměny ubíjí původní vnitřní motivaci a vytvářejí závislost na vnější motivaci. To, co se stává pouhým prostředkem k získání odměny, ztrácí na hodnotě. Známkování odnaučuje tvořivému chování, snaze překonat sám sebe, bere učení jeho vlastní smysl - to je vědomé, z vnitřní potřeby motivované osvojování informací a dovedností.
Hodnocení v naší třídě Začít spolu je založeno na tzv. individuální normě v hodnocení. To znamená, že děti nejsou porovnávány mezi sebou, ale každý je hodnocen na základě porovnání vlastních současných a předchozích výsledků práce.
Zpětná vazba je zaměřená na průběh činnosti či její výsledek, nikoliv posuzováním kvalit toho, kdo ji provádí. Je to věcná informace, která nezahanbuje, netrestá ani neodměňuje.
Sebehodnocení vede dítě ke schopnosti posuzovat kvalitu své vlastní práce a na základě toho ke schopnosti plánovat si cesty ke zlepšení. Celkově směřuje sebehodnocení k větší samostatnosti a nezávislosti dítěte na osobě učitele, dává mu šanci uvědomit si vlastní kvality, silné i slabé stránky, poskytuje prostor pro vytváření si reálného obrazu (sebeobrazu) o sobě samém.
6. Všestranný rozvoj osobnosti
Naším úkolem je rozvíjet celou bytost našich dětí, pomoci jim tak do budoucna, protože v tuhle chvíli nikdo z nás neví, jaká ta budoucnost bude a co jim přinese. Velmi podporujeme rozvoj kreativity a tvořivosti (výtvarná výchova, ruční práce, dílny, hudba, drama) a pohybových aktivit (cvičení, tanec, hry). Jedná se o přirozené aktivity dětí, přinášející jim radost, potěšení, nehledě na obecný přínos tělu i duchu.
Kromě získávání vědomostí bychom u dětí chtěli rozvíjet schopnosti komunikace, schopnost vcítit se a pomoci druhému, vážit si odlišností, nebát se jich, pochybovat a ověřovat si věci z různých stran, schopnost spolupracovat a další důležité věci pro život.
Své místo tu má samozřejmě i rozvoj logického a kritického myšlení, sebeprezentačních dovedností, učení jazyků...
7. Projektová výuka / integrovaná tématická výuka
Projektová výuka je založená na tom, že téměř všechny znalosti a dovednosti (matematika, pravopis, hudební cítění, výtvarná tvorba, ...) se dají vztáhnout k jednomu tématu. Díky tomu děti nemusí mít "izolovaně" matematiku, češtinu, prvouku, hudební a výtvarnou výchovu, ale mohou se všechny tyto předměty nenásilně učit v rámci jednoho tématu, který je ucelený, děti mohou vnímat vše v přirozených souvislostech a látka je propojena se skutečným životem.
Děti se učí vlastním prožitkem, jsou vedeny k řešení komplexních problémů, získávají zkušenosti vlastní praktickou činností.
"Řekni mi a já zapomenu, ukaž mi a já si zapamatuji, nech mne to udělat a já pochopím".
Bloková výuka
Ve škole nezvoní. Doba trvání jednotlivých činností závisí na potřebách dětí a učitele.
8. Spolupráce místo soutěživosti
Pokud si přejeme, aby děti žily v lepším světě než je ten náš, pak jednou z důležitých dovedností, kterou by měly ovládat, je spolupracovat, nikoliv vítězit. Chceme, aby dítě přijímalo sebe sama jako dobrého hodnotného člověka a nepodmiňovalo svou hodnotu důkazem, že je lepší než druzí.
Když děti spolupracují ve skupinách, komunikují navzájem, jsou aktivní, je tam prostor pro rozvoj mnohých sociálních dovedností.
9. Zodpovědnost, spolurozhodování
Cílem naší třídy je vytvořit takové podmínky, aby rozvoj zodpovědnosti byl možný v co největší míře. Příkazy a dohlížením na plnění zadaných úkolů, k nimž se dítě nemá právo jakkoliv vyjádřit, vychováváme především k poslušnosti, nikoliv k zodpovědnosti. Abychom mohli žádat od někoho zodpovědnost, musí mít dotyčný možnost vybrat si, učinit nějaké rozhodnutí - výběr se samozřejmě děje v rámci určitých pravidel a hranic.
Naše děti by se měly spolupodílet na rozhodování o věcech, které se je týkají, jichž jsou součástí, např. při stanovování pravidel vzájemného soužití a chování ve třídě formulovaných do podoby společných pravidel. Jak už bylo zmíněno, stanovují si vlastní vzdělávací cíle, dále se můžou zapojit do volby tématu, o kterém se budou učit či do plánování dílčích úkolů do center aktivit.
10. Bezpečné klima třídy
I Rámcový vzdělávací program uvádí "vytváření pohody prostředí, zdravého učení a otevřeného partnerství jak mezi žáky a učiteli, tak mezi učiteli a vedením školy" jako první položku ve výčtu psychosociálních podmínek pro realizaci změny ve vzdělávání. Výzkumy mozku potvrzují, že bezpečné klima ve třídě je nutnou podmínkou kvalitního učení. Ve stresu se nelze učit nové.